Zuzka

Pavel Šilhavý
10. – 15. 4. 2008

1.
Už je to dávno, dobrejch dvacet let
Ty chvíle pořád znám nazpaměť
Někdy nám osud naše plány zmaří
Jak řeky proud čas běžel dál
Kdo tu včera byl, dnes stojí opodál
A svůj spěch zastavíme až když jsme staří

2.
Pár oken, ve čtvrtém poschodí
To hafo schodů, vyběhnout nebolí
A pak už jen tlačítko zvonku stisknout
A v bytě co má – devítku na dveřích
Je mi fuk, že mi to nikdo nevěří
Místo tebe pak kytaru budu tisknout

3.
Ulice do čtverce a cihlovej čiinžák
Chtěl bych ti jenom říct – ale nevím jak
Že i po těch létech mi docela scházíš
Čas zavál všechny stopy zpět
Zase jsme starší – starší o pár let ….
A stejně jak já, dál svou kostku osudu házíš

4.
Teď tu stojím a ty někde tam
Možná sám před sebou někam utíkám
Pomalu čas hojí všechny šrámy
Čtyřicítka na krku, ale pořád s duší kluka
Co tě na stupátko od vagónu zvedá
Už je to dávno, dobrejch dvacet let
Ty chvíle znám – znám pořád nazpaměť
Ale holka na tebe zapomenout se nedá

 


Některé lidi vidíme jednou, dvakrát v životě a přesto vstoupí do našeho života tak zásadním způsobem, že tam zůstanou natrvalo a i vzpomínka po dvaceti letech je stále tak živá, jakoby to vlastně bylo včera.  Pokud se nemýlím, psal se rok 1991 a já se vracel s kamarádkou z Porty z Plzně. Ve vlaku jsme potkali partu cizích kamarádů a mě se z nich strašně líbila jedna holčina, co jela taky z Porty se svým kamarádem domů do Neratovic. Udělali jsme narychlo ve vlaku pár fotek a vyměnili si adresy.    

 

 

 

 

 

Zuzka Novotná, Neratovice

Jaké bylo moje překvapení, že když jsem šel v úterý na noční, tak na mě čekal doma dopis – od Zuzky – tak se to nádherný stvoření jmenovalo. Byl to neskutečně nádherný čas psaní dopisů, kdy jsme snad ani nečekali na odpověď od toho druhého a ty dopisy se tenkrát zřejmě míjely někde na centrální poště v Praze. Pak jsem za ní dvakrát byl, složili jsme spolu písničku, ze které si pamatuju jenom svoji půlku (protože tu její půlku jsem já vůl někam založil)  a nějak jsme se pohádali a psát jsme si přestali. Takže když je mi občas všelijak, většinou na podzim, kdy už je zima a brzo tma, tak vzpomínám na ty nádherný dopisy od Zuzky.

Písničku jsem psal podle vzpomínek, kdy jsem se do Čtvercové ulice v Neratovicích tenkrát vydal ze Zdic na Simsonu.  Původní text “Ulice do čtverce a starej panelák” mi ale kamarád Tomáš Petržílek, který tam poblíž bydlí, opravil s poznámkou, že ve čtvercové ulici jsou cihlový činžáky, takže ten text na sebe rytmicky moc nepasuje, ale zato je to popsáno pravdivě.

Akorát kde hledat Zuzku, kterou mezitím někam odnes čas, to už nevím … :-p