Áje, a taky Kubíkovi

Pavel Šilhavý
10.10.2009 – 3.2.2010

1)
Když jsi byla malá, na písku sis hrála
Na ten dětskej smích, se nedá zapomenout ….
Jenže čas šel dál a tebe škola volá
někdy bych zastavit čas chtěl, no asi jsem bloud

2)
Když usínáš, někdy po vlasech tě hladím
přemýšlím, jak relativní je čas
že ti co včera byli mladí
najednou zničehonic maj všichni šedej vlas

R:
Někdy si myslívám, že už je to tak
že nikomu čas neodpouští
ohnutá záda a zlomený hlas
volání o pomoc v poušti ….

3)
Někdy pocit mám, že dny jsou nějaký krátký
nestíhám, co zazpívat bych chtěl
a ani dnešek nikdy nevrátí se zpátky
jak rád bych aspoň chvíli – tuhle možnost měl

R:

4)
Až opadá jednou listí z mého stromu
až utichne jednou i můj hlas
najděte prosím vždycky cestu domů
vždyť tolik dobrejch cest je všude kolem nás