28.12.2002

Janda neodpovídá na SMS a chová se velmi zdrženlivě na všechny otázky týkající se hraní. Máme oprávněný strach z toho, jak to vlastně v lednu s nahráváním dopadne protože jsme podepsali dost papírů na to abysme si uřízli pořádnou ostudu, pokud to nevyjde. Jdu tedy za právě nehrající Ropuchou, neboť Crystal Planet má prázdniny a ptám se jej, zda-li by dokázal jandovo part zahrát. „Jó, klidně ho vyhoď, je to magor, to zvládneme, uděláme zase starej Ackcellent, Zlatovláska bude makat a pude to“, rozohnila se Ropucha, která ještě neměla tušení o Zlatovláskově defenestraci (nebo defloraci ?? teď nevim). Domlouváme tedy s Krakenem zkoušku a protože jsme si před týdnem ještě udělali jednu zkoušku ve zkušebně v Praskolesích i s Jandou, Anýžem na kytaru a Paňákem na basu místo Zlatovlase a vybíráme nejlepší zvuk kapely, uvidíme, která z kombinací bude lepší. Předběžně tedy vysvětluji Ropuše, že chci, aby v případě že to Janda posere, zaskočil a dotočil to za něj. Prostě nemám žaludek stavěný na to, aby něco najednou nefungovalo, a tak se raději jistím. Za hodinu volá Ropucha, že je ve vinárně u Humla a že tam sedí i Brambor (Janda). Ropucha prý k Bramborovi přistoupila a seznámila jej se skutečností, že Brambor v Ackcellentu již nehraje a zbytek odehraje Ropucha. Brambor Janda poulí oči, protože novinu slyší poprvé, ale vymlouvá se na bolest zad a zranění z války a ať si to klidně Ropucha odbubnuje. Já dostávám od Ropuchy držťkovou, že prej nevim co chci a ať se prej nejdřív dohodneme. Ropucha prostě nepochopila, že když Janda nekomunikuje, tak jej nelze o náhradníkovi informovat, ale to na ropuchovo nepochopitelné aktivitě nic nemění. Scházíme se tedy na zkoušce u Ropuchy v Hellerclubu. Ropucha je v dobré náladě, všem vaří kávu, což vítáme s nadšením a už už si myslíme že Ropuchovo nasranost byla pouze dočasným módním výstřelkem. Všichni jsou připraveni, Ropucha nikde. Najednou Ropucha vchází do prostoru Hellerclubu (nevětratelný sklep asi1.5×2.5 metru) s cigaretou v ruce. Řvu, protože se ve sklepě už teď nedá dýchat a představa ještě dalšího znečišťování životního prostoru mě přímo děsí … Ropucha protahuje xicht, polohlasem něco poznamenává a típe špačka, který ale ještě 30 dalších minut kouří do prostoru. Začínáme Ropuchou. Je to svižná, rychlá a nenáročná písnička. Ropucha bubnuje jako o život, styl má docela pěkný a leckdy to zní líp než Janda.Ale ouha! První stopka a Ropucha bubnuje dál jakoby se nechumelilo. Vracím poblijony zpět a jedeme celou pasáž znova. Nic se neděje. Ropucha to hraje vlastně poprvé, takže se není proč zlobit, fakt to vypadá dost nadějně, ale to nadšení nás brzo přejde. Asi 4x přejedeme Ropuchu (písnička) a protože to vypadá docela zdatně, jdeme na Houmlesáka. Nutno podotknout, že mezi každou písničkou žebroní Ropucha, abychom zahráli Dům u vycházejícího slunce nebo Možná, že … ale nikdo Ropuchu neposlouchá, neboť bychom se nikam nedostali. Ropuchu to štve a začíná pomalu qasit. Houmlesák není Ropuchovo přezdívka, ale další z našich písniček. Hra o5 nevypadá nijak zle až na to že Ropucha tvrdošíjně ignoruje veškeré stopky v písničce a stejně jako v roce 1989, kdy jsme začínali, mění rytmus uprostřed taktu kdykoliv se mu zamane. Houmlesák je ale písnička, která má před a za posledním refrénem systém stopek, a to se Ropuchovi vymstí. Ropucha přes stopky bubnuje dál jako o život, a tak si inkriminovanou pasáž přehráváme asi 10x, v naprostém klidu vysvětluji Ropuchovi, že je potřeba zahrát v inkriminovaném taktu první tři doby a na tu čtvrtou dvě osminky. Ropucha je však výkladem nedotčená. Už to pochopil i Kraken, který, ačkoliv písničku slyšel dnes poprvé, hraje bez chyby. „RAZ, DVA, TŘI, ČTÝ – ŘI“, počítám Ropuchovi doby a divoce mávám rukama aby poloslepá Ropucha názorně rytmus viděla. Ropucha však dál bubnuje dál jako o život a na mávání nijak nereaguje. Znova vysvětluji Ropuše, že na čtvrtou dobu má zahrát dvě osminky, ale to už Ropucha zuří, že neumíme složit obyčejnou normální písničku, zahazuje paličky do kouta a se slovy „Já na to seru – končím“ odchází do kuchyně kouřit. My ostatní balíme aparát a odjíždíme. Vybíhá Ropucha a ptá se kam jedeme. Odpovídáme, že domu, když tedy končí. Ropucha namítá, že to mělo platit jenom pro dnešek, ale nám už je to jedno, neboť svou reakci už předvedla a my si problémy nemůžeme dovolit. To ještě nevíme, jak nás toto rozhodnutí bude mrzet …. Hned ten den večer o5 začínají chodit od Ropuchy SMS, které sesílají hromy a blesky na naše hlavy, naši kapelu a vůbec. Ropucha do toho začíná zamotávat i věci, které s muzikou ani nesouvisí a jeho depka je o5 k naší nesčetné radosti zde. Kraken se akorát nestačí divit, neboť je právě svědkem něčeho, co vidí poprvé v životě a na co jsme ho nedokázali patřičně připravit.