Archive for ◊ Březen, 2015 ◊

• Sobota, Březen 14th, 2015
s Hankou Křížkovou

Tuto sobotu mi v 18:45 volali chodouňští ochotníci, že jim na akci přijela zazpívat Hanka Křížková, ale že nemůžou postavit aparaturu, že jim to prostě nějak nefunguje.

Nasazuji žertovný tón a povídám: “To jste si vzpomněli brzo. A vystoupení určitě začíná ve 20:00 a já abych na sobě udělal uzel, že ano ? “.
“Ne, už v 19:00″ , posmutněle odtuší hlas na druhém konci …

Skáču do auta, asi za 3 minuty jsem ve vedlejší vesnici. Sál narvaný k prasknutí. Aparatura sice stojí, ale nefunguje. Pořadatelům chybí polovina kabelů. Prostě nejsou. “Kdybyste to řekli dřív, mohl jsem vzít celou moji aparaturu i s přehrávačem a bylo by to bez problémů a hlavně bez nervů”, vytýkám pořadatelům jejich nepřipravenost. Pořadatel smutně hledí do země. Zprovozňuji aspoň jednu stranu aparatury, cestu z podia do hlediště a zase zpátky si krátím skákáním přes forbínu, divím se, že si mě lidi nepletou se šimpanzem.
Je přesně 19:00. Aparatura hraje a já sděluji, že odcházím domů rozdělanou práci – těm samým chodouňským ochotníkům stříhám jejich povedené a velmi úspěšné zdické představení Brejle z pera Jiřího Císlera.
“Prosím, nikam nechoďte. Co kdyby něco přestalo fungovat …”, škemrá pořadatel. Sedám si tedy k mixážnímu pultu, připravuji si k ruce náhradní baterie do bezdrátového mikrofonu, pro případ “co kdyby” a jsem svědkem úžasného vystoupení Hanky Křížkové v chodouňském sále, a to ze vzdálenosti asi tří metrů .

Takže abych měl nějakou vzpomínku, tak jsem se s Hankou na konci programu nechal zvěčnit.

Krásná vzpomínka a veliká profesionální zkušenost ….

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Středa, Březen 11th, 2015
Pavel Šilhavý

Dnešní akce byl tak trochu úlet. Sice jsem věděl, že do této útulné hospůdky v centru Berouna se chodí hrát, ale nebyl jsem si jist, jak budou návštěvníci zvyklí na bigbít reagovat na italské písničky. Takže jsme koncertík pojali tak trochu komorně, netlačili jsme na pilu a všichni jsme si to užívali. Vyplatilo se. Obecenstvo – zvláště pak, co dorazila část mého pražského fanclubu – příjemně překvapilo, neboť některé italské písničky zpívali (byť česky) se mnou. Trochu dělala problémy téměř netlumená akustika prostoru, která byla téměř nenazvučitelná a tak bylo v některých dlouhých tónech cítit, jak celý prostor začíná rezonovat a aparatura se snaží nahoukávat. Naštěstí zvukař vždy stačil šavli stáhnout dřív, než si zpětné vazby stačilo všimnout i publikum.

Tolerance na obou stranách se vyplatila. Užili jsme si příjemný večer uprostřed fantastických lidiček, a na oplátku jsme my byli pro návštěvníky pivnice zpestřením, které se v těchto prostorách zase hned jen tak neuvidí   :)

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment