Archive for ◊ Září, 2009 ◊

• Sobota, Září 26th, 2009

Dnes jsme hráli s Pokusem dvě akce, resp. zdravé jádro bez toho, že by informovalo ostatní,  ještě jelo do Jižních Čech do Jedraže na další soukromou hru, ale to bylo až v noci, a to jsme my ostatní (já, Libor a Veronika) už byli dávno doma. Pro mě to bylo takové   hraní off-line, protože o mém odchodu z Pokusu už je rozhodnuto. Od rána krásně svítilo sluníčko. Nebylo sice nejtepleji, ale sluníčko příjemně hrálo.  Do Praskoles jsme dorazili  s mírným předstihem a  – náves vymetená. Trochu jsme tápali, zdali je akce skutečně na návsi, ale náhlesezjevivší pořadatel nás ujistil, že vše je v nejlepším pořádku. Pomalu se trousící lidé a kolem přeběhnuvší koňská jízda nám dala za pravdu.  Protože řídila Veronika, mohli jsme s Liborem ochutnat nabídku místních vín. To červené mě přišlo takové nějaké lepší než bílé, ale je to věc názorů. Za několik málo chvil se náves zaplnila lidmi. Starosta přednesl proslov, koňská jízda projela obcí, bojovníci historického šermu se zapíchli navzájem a Pokus zahrál 4 písničky. Mě přišlo, že nenazvučená kapela v tom šrumci nemůže vůbec znít, ale lidé říkali, že to bylo fajn, tak asi bylo ….  Veronika nás s Liborem posléze vyhodila u nás na zahradě, protože nemělo smysl vyrážet na Příbram zbytečně brzo a utíkala domů na oběd. My jsme s Liborem chvíli svačili kávu a pivo a chvíli jen tak kecali – počasí bylo fakt nádherné. Libor nechtěl riskovat cestu domů, protože u něj hrozilo nebezpečí že jej jeho manželka už ne odpolední vystoupení nepustí, tak jsme celou tu dvouapůlhodinovou přestávku strávili u nás. Kecali jsme o kapele, plánovali a Libor se chlubil dalším přírůstkem do jeho kulinářského poznámkového deníčku. Libor totiž fantasticky vaří a peče, ale názvy a pojmenování jeho výsledků vůbec nevzbuzují důvěru – o to lépe to ale chutná.

Ty dvě hodiny utekly jako voda a kde se vzala tu se vzala –  Veronika. A jelo se do Žežic. Pořadatel countryfestu stejně jako posledně nezklamal a celá akce byla suprově zajištěna. Posledně jsem jim chválil naprosto exceletní buřtguláš, tentokrát jsem jim chválil azu – chutnalo to sice jako lepší lečo, ale bylo to moc dobré. A hlavně – bylo toho tolik, že by to vystačilo pro půl somálské vesnice (při troše skromnost možná i pro celou). Hledám známé tváře a hle: New Pauza, Žabák, Petr Kříž,  zvukař Honza Růžička (na kterého nedám dopustit), i ten dlouhovlasatý fanoušek s dřevěným klackem jako kytarou, co ho s Markem známe z Příbramského huntíku. Bylo to příjemně strávené odpoledne plné sluníčka a dobré muziky i dobrého jídla, ani se nám domu nechtělo. Lezeme na podium, a hele: Marek si koupil kombo, ani se nepochlubil. Pořád se ptal, jestli je lepší tohle či ono nebo dokonce tamto, ale zřejmě dal na mé rady, protože já jsem si ten samý typ, a sice Marshall AS50D, koupil taky o půl roku dřív…  Fakt ta bedýnka hraje dost obstojně.

Odbočka do historie:  Věc se totiž měla tak, že když jsem loni před vánoci s Markem prolézali  music-city.cz v Ocelářské ulici v Praze (Marek hledal nějakou solidně hrající kytaru a já dárek pro dcerku), najednou se z rohu místnosti ozval naprosto excelentní zvuk zesílené akustické kytary. S ústou otevřenou nechápu, jak Marek ten zvuk z kytary dostal a ptám se, že to musí být kombo aspoň za 30 tisíc, ne ?  Omyl. Stojí to “pouhých” šest a půl tisíce. Chvilku točíme s čudlíky tam i nazpátek a mě osobně se ta škatulka moc líbí. Marek pak dál hledá svoji vytouženou kytaru, dokonce několikrát navštívíme i kytaráře Libora Kobrleho a sháníme radu tam. Závěr mé zkušenosti v té prodejně je asi takový, že i z horšího kusu prkna (rozuměj levnější kytary) je to kombo ochotné vytvořit docela ucházející zvuk za velice příjemný peníz.  Po akci v Brandýse nad Labem kdy se moje původní kombo vytáhlo z Markovo auta se zaraženým vypínačem někam dovnitř a ačkoliv na tom kombu ležely Markovo i Honzovo kytary, všichni svorně tvrdili, že je tam nikdo tak blbě nedával, jsem usoudil, že byť naprosto bez peněz,  prostě potřebuji nové kombo a moje volba padla právě na toho Marshalla, byť se akustické kombo na pětistrunnou basu fakt moc nehodí. Plánoval jsem pomalu rozjet svůj vlastní projekt, kdy bych oslovil pár svých kamarádů a nacvičily se mé staré písničky z dob Ackcellentu, ale hrané akusticky, takže potřeboval jsem akustické kombo v prvé řadě ke své kytaře, ale neměl jsem peníze zároveň na kombo akustické a basové …. Všichni Pokusáci na zkoušce ale svorně tvrdili, jaký má pětistrunná basa přes akustické kombo úžasný zvuk, byť já jsem zastával názor, že ten zvuk byl o řád horší a já osobně  jsem se třeba vůbec neslyšel, ale asi to fakt hrálo a na další akce už jsem jezdil pouze s tímto novým kombem.

Konec odbočky do historie

 

Takže všichni se loučíme a jedeme s Veronikou a Liborem směr Zdice a Králův Dvůr. O to víc jsme se pak v autě divili, když nám Veronika řekla, že ostatní ještě jedou na Jedraž do Jižních Čech. Prostě jsme jim s Liborem nestáli ani za to, aby nám to řekli.  Koukali jsme všichni tři po sobě a dost dobře jsme nechápali, ale asi to nebylo o chápání, ale o případných nákladech na benzín a o cesťáku na další auto (a nebo neochotě cesťáky proplácet). 

Každopádně byla to nádherná sobota plná sluníčka. Pořadatelům a zvukařovi třikrát sláva …. díky za nádherný den.

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Čtvrtek, Září 24th, 2009

Byť cvičíme jak nadržený a nic neponecháváme náhodě, přece jenom nás s Pavlem Sudíkem dost dráždí množství absencí Libora Jandy a duchu vzpomínám na rok 2004, kdy nám ze dne na den nepřišel na hraní a kapela Ackcellent tím skončila. Utěšuji se, že Libor patřičně zestárnul a že podobnou nezodpovědnost už neudělá …  Protože je teplo, dnešní zkoušku jsme udělali k veliké radosti sousedů u nás na zahradě.  Protože v naší rodině je tatínek docela vzácností, využívám se synkem volnou chvíli a házíme na blízkém poli s Kubíkem padák. Je to ten samý modem s jakým jsme si hráli jako malí kluci – čtverec látky s provázky zatížený matkou.

A hele – kdopak to přichází ? No to jsou k nám hosti – Zdeněk Heller venčí psa.

Zdeněk není moc k vidění, nějaký čas byl bez práce, nějaký čas marodil a hlavně moc nevychází z domu a já se ve Zdicích zdržuji taky jenom na vyspání a zkontrolovat, jestli jsem ještě ženat a jestli jsou děti ještě moje ….  Chvíli kecáme o historii a o mládí, chvíli Zdeněk hází padák aby po chvíli zjistil, že po máchnutí rukou se už nenarovná a že jeho ruka má tendenci následovat odlétající padák, a tak ve strachu o své stárnoucí chatrné zdraví jdeme raději k nám na zahradu společně čekat na ostatní kumpány, kteří mají přijít na zkoušku.

Téměř na čas přichází Pavel Sudík a ladíme. Po deseti minutách máme naladíno a čekáme na Libora. Pavel se na mě dívá a trochu protahuje úsměv a ani nemusí mluvit – obě je nám jasné v čem vězí problém. Libor má zřejmě doma zákaz vycházek a protože si nedokáže dupnout a udělat si v rodině pořádek, tak hold zase chybí –  z našich asi deseti zkoušek dorazil na tři s argumentem, že on to umí a že to je jednoduchý ….  Nic na této skutečnosti nemění ani to, že bongo/congo má u mě ve sklepě, takže to má vlastně úplně bez práce ….

Takže hrajeme jenom s Pavlem, ladíme dvojhlasy, Zdeněk poslouchá, sem tam povídáme nějaká moudra, Zdeněk zase sní o tom, jak bude hrát Ackcellent, což mu rozmlouvám, protože ta kapela vlastně nikdy pořádně nehrála, sem tam popíjíme pivo, což Zdeněk, který právě bere léky, nesmí. Snažím se nekazit si náladu a nemyslet na Liborovy absence a skutečnost, že takhle se v podstatě nedají ani domluvit s pořadatelem kšefty, no snad se to ještě nějak vyvrbí ….

Končíme příjemně naladěni z bezpečnostních důvodů před devátou hodinou večerní – to aby sousedi nedostali vosypky. Libor zase nepřišel …

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment