Archive for ◊ Říjen, 2008 ◊

• Neděle, Říjen 19th, 2008

Byl to takový zvláštní den. Protože jsme museli být ve Vlašimi docela brzo a vyráželi jsme už v 7.00 ze Zdic, dával jsem si budíka na 5:30. Lezu do vany, napouštím si vodu a najednou tma. V celém domě zahslo světlo. Málokdo bude mít v ulici o půl šesté ráno rozsvíceno, takže jsme předpokládali, že vypadla celá čtvrť. Bylo krátce po úplňku, nebe bez mráčků a měsíc svítil, takže v koupelně bylo příjemně šero.

I tak tato příhoda měla za následek patnáctiminutové zpoždění. Snídám kávu a nesu aparát do auta a zde mě čeká další patnáctiminutové zpoždění. Auto je kompletně celé zamrzlé. Cestou k autu zjišťuji, že poprvé po pěti letech vypadnul hlavní jistič… Proč ? Netuším. Jedno okno u auta nebylo námrazy ušetřené …. Naštěstí cesta Zdice – Vlašim netrvala plánovaných 120minut, ale pouze 90, takže jsme dorazili s půlhodinovým předstihem. Při příchod na nádherně vlašimské náměstíčko s hrůzou zjišťujeme jaká je na náměstí zima. Některým z nás při pohledu na kryté podium na severní straně domů dokonce mrzne úsměv na rtu. Ostatní jsou tedy na kávu a já jdu připravovat kytary. Zvukař je prima chlapík a jen tak jej nic nerozhází (později zjišťujeme že jej nerozhází ani skutečnost, že mu v průběhu produkce vypadávaní některé šavle). Zvuk je bez problémů a já začínám hrát. Zima je však taková, že mi mrznou klouby u prstů a tak většina písniček nevypadá tak, jak by měla. Okolostojící klepou kosu a sem tam někdo tleská – zřejmě kvůli tomu, aby se pohybem zahřál. Měním vybrnkávání za trsátko, které však ve zkřehlé ruce téměř necítím. Čas pomalu plyne a než se naději je 45 minut mé produkce v nenávratnu. Sem tam se přistihnu, že zapomínám text, neboť se příliš soustředím na zmrzlé prsty a aspoň nějakou úroveň hry na kytaru. Přichází zbytek Pokusu, který celou tu dobu stál na sluníčku. Jak Marek může i v týhle kose vegetovat v krátkých kalhotách nechápu. Produkce Pokus začíná, sem tam slyším basu a sem tam ne, hledám závadu a nenalézám. Na konci produkce se zvukař přiznává, že mixážní pult už má nejlepší léta za sebou a že prostě čas od času vypadávají šavle …. Přijde mi, že hlasy zní dneska nějak falešně, ale v té zimě toho má každý asi dost …. Posluchači ale byli mile překvapení, neboť jsme sehnali na základě dnešního výkonu další 3 hraní. Dorazila i naše fanynka Linda s (prý) manželem a celý koncert nahrávali, takže už se těšíme, s čím se vytasí. Děkujeme předem !!! Uklízíme a hned mažeme do Odolené Vody, kde tušíme oběd. Podzimní příroda je nádherná a paleta barev nebere konce.


Ukázky:

1.) Balada o nezvládnuté krizi středních let (Pavel Šilhavý) (WMV, 2.3 MB)

2.) Fůrie (Pavel Šilhavý) (WMV, 3 MB)

3.) Blues noci probdělé (Pavel Šilhavý) (WMV, 3 MB)

4.) Betonová džungle (Jan Dvořák/Pavel Šilhavý) (WMV, 2 MB)

5.) Zuzka (Pavel Šilhavý) (WMV, 1.7 MB)


V Odolené Vodě se postupně vítáme s množstvím známých tváří. Festival začíná. Všude je nahulíno jak v pekle. Kapely hrajou jak o život. Všichni se opět těší na Martina Hejnáka, který stejně jako loni, nezklamal a ostatní muzikanti se slzou v oku prosí o přídavek. Milan Surovec, který se stejně jako loni zhostil moderování festivalu vyvolává na podium kapelu Chuchwalec. Zvedá se půlka hospody (notně poveselená alkoholovou konzumací) a začíná na podium nosit nářadí – bicí, komba, prostě ve srovnání s ostatními kapelami půlka Temelína …. Hudba začíná a je to masakr jako vždy. Posluchači v různém stavu podnapilosti tleskají do rytmu a je to bomba. Při třetí písničce je slyšet lehká disharmonie. Kapela šlape jak má, ale je cítit, jakoby basa hrála úplně něco jiného. Za chvíli je všem jasno. Všichni začali v A-duru, jenom kytarista začal v Géčku a protože se z monitoru neslyšel tak s plným nasazení hrál vesele dál. Chuchwalec přidává ještě Brabence a půlku Temelína zase snáší z podia. Pokus jde na podium skoro jako předposlední. Dáváme Chleba, Dudy v Edinburgu, Help a pro velký ohlas přidáme Zvoníka. Dělal jsem si srandu z toho, že publikum bylo už tak psychicky použito a vyčerpáno, že tleskalo téměř všemu ….
Nakonec je vyhlášení výsledků a příjemná zpráva – naproti tomu, že jsme zase zpívali falešně a nerytmicky a některé písničky jsme končili daleko pomaleji než jsme je začínali – Pokus se s počtem osmi hlasů umisťuje na druhém místě. Dostáváme kytici vyrobenou z uzenin a je nám dobře. Ve dveřích se vítám s Jirkou Šmidtem, který hraje večerní program spolu s Minaretem a Simonou Klímovou a loučíme se s mnoha známými tvářemi. Cesta domu byla relativně v pohodě až na to, že mě docela zarazila rozkopaná Letná. Jako venkovan do Prahy moc čas autem nejezdím ….

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Čtvrtek, Říjen 16th, 2008

Jsou tomu už 4 roky co se Libor Janda jednoho dne sbalil a nehledě na to, že jsme měli druhý den hrát s naší skupinou Ackcellent v klubu Batalion v Praze na Václaváku, prostě nepřišel na zkoušku a poté, co jsme jej asi 3 hodiny s Liborem Anýžem telefonicky naháněli, nám esemeskou suše oznámil, že jej bolí ruka a ať to zítra odehraje někdo jiný. Nikdo samozřejmě Batalion neodehrál (protože nebyl kdo) a já jsem si při následném telefonátu s manažerem Batalionu Tedem připadal jako naprostý trouba, či spíše prvňáček na koberečku v ředitelně, neboť jsem mu nebyl schopen uspokojivě vysvětlit, proč mám v kapele takový dementy, kteří nedokážou dát v kapele padáka měsíc dopředu. Dneska jsou mi dveře Batalionu a možná i dalších klubů nejpíš zavřeny. Libor Anýž nelenil a za 14 dní se předvedl s čepicí a s tričkem s nápisem Bugr s tím, že prej jim to zaplatil sponzor a ještě chvíli pak vyjmenovával, co všechno sponzor kapele Bugr koupil, kupuje, nebo koupí. Na můj argument, že v naší kapele jsem vše financoval já, byť to nebylo tak okaté, už neodpověděl. Takže takto elegantně se rozplynula naše bývalá kapela, a to v době kdy jsme hráli jako předkapela Katapultu, veškerou naší tvorbu jsme měli předělánu do dvojhlasů a už to konečně znělo, jak to má znít a dalo se s tím něco podniknout. Dlouho jsem přemýšlel, co vlastně v muzice dělat a na kytary jsem rok nesáhnul.
Shodou náhod jsem se dostal v zimě roku 2006 do zdicko-zbirožsko-újezdské folkové kapely Pokus, kde jsem trochu zúročil nákup pětistrunné baskytary Stagg. Té značce se nesmějte, basa stála 3550 Kč a pro mé pidlikání bohatě stačí … Při našich koncertech, kdy se začali objevovat první zájemci o zatím neexistující CD a sem tam se s postupně ubývající trémou ozval i první sporadický potlesk, jsem si uvědomil, že těch písniček, co jsme kdysi hráli, je škoda a spousta mých kamarádů i lidí “od fochu” mi to potvrzovala. Vzhledem k tomu, že Pokus je kapela folková, dlouho jsem přemýšlel, jestli část písniček nějak nepředělat do příslušného žánru, ale i po sebedelším přemýšlení mě nenapadla cesta jak. Zvolil jsem cestu pro mne šílenou (protože jak drsně vypadá cesta nahoru a budování aspoň nějakého jména firmy už jsem si několikráte prožil) ale zřejmě jedinou správnou, pokud si budu chít své písničky zahrát – prostě nezbývá nic jiného než si své písničky hrát sám, a to i za toho předpokladu, že to bude znít dost divně. Původní aranže – a přiznám se to jinak neumím – jsou dělány pro kapelu, tzn. dvě kytary, basu a možná bicí, možná klávesy. Na jednu kytaru ty písničky budou znít dost suše a jalově, nebudou vyhrávky, sóla ani ten basový spodek, ale zřejmě to jinak nepůjde. Spoléhat se zase na kamarády – muzikanty, kteří budou mít hraní v kapele pouze jako příjemné zpestření dne a pořadatel aby si pak z nás rval vlasy a já se mu pak musel do telefonu omlouvat s úklonou až na zem, na to už nervy nemám. Pokud mi technický stav zkušebny dovolí, tak v průběhu podzimu 2008 se pokusím zatím existující písničky zvěčnit s kapelovou aranží a na koncerty se hold půjde pouze se španělkou. První křest jsem si odbyl v Náměšti nad Oslavou 24.5.2008 na festivalu Náměšťská placka. Hraní dohodil Marek Jonáš z Pokusu, který tam jel taky, takže jsme se svezli jedním autem. Nic jsem si od toho festivalu nesliboval, prostě to jenom zkusit. Na kytaru jsem 4 roky nikde nehrál a sám jsem vystupoval na jevišti někdy na konci základní školy. Obsadil jsem krásné druhé místo. Od konce. Marek byl o asi tři příčky lepší. Ale to bylo v pořádku. Nikdo mě neznal, mé písničky nebyly až tak moc folkové a platící posluchači hlasovali spíše pro místní a již věkem otlučené kapely, jak třeba Červen29, se kterými jsme pak dobře pokecali. Přesto to byla super akce, neboť i mě lidi zatleskali a to bylo důležité, na pořadí vůbec nezáleželo. Po čtyřech letech nehraní jsem měl trému jak prvnička, takže že jsem před vlastní produkcí urazil asi tři piva, aby to tak nebolelo … Nakonec jsem zjistil, stejně jako při každém hraní po třetí písničce, že lidi v hledišti vesměs nekoušou, takže z celé akce zůstal jen ten dobrý pocit z nových přátel (Červen29, sestra paní pořadatelky, aj.) i těch starších (Honza Řepka z Nestíháme). Honzovi pak krásná sestra paní pořadatelky zatančila břišní tanec, načež půlka sálu zůstala stát s otevřenou ústou a druhá půlka nedýchala. S Markem jsme věděli, že musíme hodně máknout, jestli chceme příště mít podobný tanec i my …
Cesta domu pak byla pravým peklem, protože jsme jeli Náměšť “na otočku” a tudíž jsme vyráželi dost brzo ráno, ale z Náměště jsme vyráželi zase až kolem půlnoci, takže kolem Prahy už jsem se musel dost hlídat abych neusnul – škoda že do tranzitů nemontujou autopiloty ….

Závěrem bych ještě vyzvednul zvukaře Zbyňka (?) a jeho dceru (neteř,paní,milenku, prostě slečnu) za brilantní zvuk a profesionální pojetí celé akce. My z Pokusu zvyklí na hudební výsledky zvukaře Pájy, který obhospodařovává zvučení trampských festivalů v našich končinách, jsme nevěřícně zírali s otevřenou ústou jaký brilantní a plný zvuk zvuk dokázal Zbynďa na svůj aparát vykouzlit. Nic nehoukalo, nic nepískalo a na jevišti bylo jako na zahrádce, což se při našich Portových hraních v Komárově a Zaječově, kdy se jeviště mění díky Pájovým extempore v death metalový koncert, nejeví jako úplná samozřejmost. Nechci tímto Páju pomlouvat, ale za posledních 20 let jsem už hrál ledackde a na lecjakém aparátu, ale aby někdo dokázal vytvořit ze dvou španělek, pidlikající baskytary a trianglu z folkových písniček a spirituálů na podiu takové peklo, že budeme nuceni přerušit produkci a požádat o vypnutí odposlechů, to se mi nestalo ani u těch Katapultů, kteří přece jenom potichu moc nehrajou ….

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment