Archive for ◊ Leden, 2004 ◊

• Pátek, Leden 30th, 2004

Předmluva:

Na konci roku dohodnul Libor Dalibor Slávek Petr a Zora Janda Flossmann Janda s vedoucím místního kulturního stánku, proč sem maj porád tahat předkapely odněkud jinde, když maj naši progresivní kapelu přímo před nosem a nejsou schopni toho využít. Předběžně tedy dostal naší účast od vedoucího potvrzenu s tím, ať dodáme demo. Vzhledem k tomu, že to Libor ohlásil zbytku kapely v restauraci, kde jsme byli na pivu, pokládal jsem Jandovo proslov za velmi blbej a nemístnej vtip, už qůli tomu že se Janda při všech vážných i nevážných větách neustále přiblble usmívá. Beru tedy do ruky svůj mobil a ačkoliv je po osmé večer volám vedoucímu sám. Janda se stále přiblble usmívá. Hlas v telefonu ale Jandovo slova potvrzuje a mě běhá mráz po zádech co to zase bude za průser neboť jsme jako ACKCELLENT od léta nehráli. Takže mám aspoň nějakou motivaci a věci začínají mít spád. Protože již delší dobu nemůžeme cvičit u nás ve zkušebně, je potřeba najít zkušebnu jinou. Po týdnu jednání se mi to nakonec daří a s Vlastošem bleskem stěhujeme aparaturu do nové zkušebny a montujeme a montujeme. Zkouška dopadá docela dobře a některé z písniček dokonce obohacujeme dvojhlasem. Všichni pochvalně qitujeme, že by to zase nemusela bejt až tak strašná veřejná poprava. Kamarádi nás sice od Katapultu zrazují a nabádají k ostražitosti, neb prý tato kapela programově kurví předkapelám zvuk za účelem vylepšení vlastního image. Netušíme proč by tohle měli zrovna oni mít po těch letech hraní zapotřebí ale necháme se překvapit – jsme jenom předkapela určená k zabití hodiny před vlastním koncertem, takže tušíme že tam stejně budeme za šašky a že s náma druhý den nepromluví půlka Zdic, takže to bereme zvesela ….

Domluva:

A je po všem. Všichni už jsme zase normální a vrátili jsme se spokojeně k našim rodinám. Jsme bohatší o pár fotografií, hodinovou videokazetu naší produkce a spoustu nových zkušeností. Takže se v rychlosti vraťme do 30.1.2004 …..
Na pátek 30.1.2004 jsme si všichni kromě Dalibora Jandy vzali dovolenou abychom mohli ještě dopoledne udělat zkoušku. Libor, který neustále sliboval jaxi to zařídí nakonec přišel s tím, že zůstane v práci sám a tudíž svůj džob nemůže opustit a přijde až na dvanáctou . Takže jsme si to dopoledne každý zařídili po svém. Já jsem ještě narychlo dodělával vizitky, které jsme nakonec položili ke kase. Zkouška dopadla docela dobře, Janda sice vykazoval jisté známky nervozity, ale dalo se to snést. Snažili jsme se zachovat klidnou hlavu a rozumně uvažovat nad programem a skutečností že se nám všem klepou nohy a že bychom tady neradi něco zapomněli i když to máme ke kulturáku asi kilometr. Zjišťujeme, že náš program má asi hodinu a jsme s tímto stavem spokojeni. Úderem čtrnácté hodiny odjíždíme do místní restaurace “Pod skálou”, které ale nikdo neřekne díky kójím jinak než “U chlívků”. Každý dáváme oběd a jedno pivo abychom zahnali trému. Zatím jsme v pohodě a povídáme si o docela obyčejných věcech.

Postupem času však každý dojedl, každý si dal kávu a další pivo a řeč vázne a vázne …  Před pátou hodinou přichází ke chlívkům vedoucí místního kulturního klubu Přemek Landa, který je i spolupachatelem dnešního večera a dává si sváču na vidličku.  Povídáme si o dnešním večeru a hltáme organizační informace. Vzhledem k tomu, že nám bylo doporučeno, abychom pozvali na trachtaci co nejvíc našich příznivců, během předchozích 14 dnů jsme 2x projeli berounský okres křížem krážem a téměř všude visely naše plakáty. Za tuto skutečnost nám bylo patřičně vynadáno. To se prej nesmí … Pomalu se blíží šestá hodina a tudíž termín našeho odjezdu do kulturáku. Strháváme tedy plakáty z Trosky abysme Oldu zbytečně nedráždili a vyrážíme do kulturáku. Vykládáme harampádí a nasáváme atmosféru chvíle. Legendy mají právě zvukovou zkoušku a tak se klidíme k záchodkům. Trosku parkujeme do dvora kulturáku a já zjišťuji, že Troska odmítá startovat, resp.  snaží se ale startér se pouze volně otáčí a nepřiskakuje. Zachovávám klid a utěšuju se, že až ukončíme  produkci Troska se sama opraví a k naší nezměrné radosti sama naskočí. Jeden z techniků nás vyzývá abychom si odnesli nástroje na podium a Katapult se klidí do šatny.  Zvučíme a jsme zatím v klidu. Všichni jsou na nás velice hodní a uklidňují nás, že to bude v pohodě abychom se nebáli. Jsme upozorněni na to, že ten zvuk nebude nic moc, že to ve Zdicích haluje a dělá kouli a že se s tim nedá nic udělat. To mi nemuseli ani říkat, neboť Zdický kulturák s přestávkami zvučím asi 10 let a akustické vlastnosti tohoto kulturního stánku znám víc než dobře. Po první písničce jsme zvukařem uklidněni, že to bude pohoda, že to nemá chybu a že pracovat s náma je paráda. Že ta kapela co hrála před náma (Mej Dej) to měla strašně nahlas a že si furt na něco stěžovali a že se nakonec pohádali, ale my že sme jiný. Zvukař nás též ujistil, že nás vlastně ani zvučit nebude, ale že na nás jenom pustí nějakej program a že to půjde samo. Vycítili jsme že jsme zřejmě v dobrých rukách, neboť nikdo neprudil. Dali jsme tedy Narozeniny a Přízrak abysme věděli, jak dobře se s Lanýžem slyšíme, nechal jsem si ke zvukařově zděšení ztlumit uřvaný odposlech a ještě jsme si prubli Přízrak na zkoušku. Podiový zvukař nechápal, že si chci nechat ztlumit odposlech, když ta kapela před náma to prý chtěla ještě zesílit, tak jsem argumentoval, že chci slyšet sebe, ale i ostatní. Nakonec jsem zjistil, že neslyším kytaru, ale s tím se prý stejně nedá nic udělat, neboť kytara se do odposlechů nedá dát …. Zvukař je zahleděn na Jandovo bicí a mumlá si pod vousy, že by to chtělo ještě dva stojánky, které on ale s sebou nemá. Zatmívá se mi před očima a už vidím, jak jandovo bicí nejsou nazvučeny, nebo jak jedeme pro naše stojánky do zkušebny. Janda protrhává ticho slovy “My bysme pro ně zajeli do zkušebny …”, a kouká přitom na mne. “To je zbytečný”, odvětí zvukař, “já je mám v autě”. A je vyhráno. Janda dostává do bicích 2 mikrofony a ještě jeden kontaktní snímač. Naprosto v klidu odcházíme na kávu a tušíme, že to bude dobré. V šatně Katapultu zatím vládne hrobové ticho. Jakmile budeme slavný, tak tento systém asi zavedeme taky. Je to balzám na nervy a ideální pro nadcházející koncentraci. My jsme se však zatím koncentrovali šálkem kávy u výčepu a snažili se vypadat naprosto nenápadně … Sem tam se po očku koukáme na hodiny na mobilu a čím dál tím častěji chodíme na záchod. Odcházím za Oldou s dotazem, kdy jako máme začít hrát, neboť nikdo nám ještě dramaturgii večera nepředstavil. Olda sděluje, že začátek je ve 20.04 a budeme hrát přesně 60 minut. Ještě se dost blbě ptám jak se na jevišti měří přesně 60 minut, když si tam nikdo normální mobil nevezme a hodinky nikdo z nás nemá. Odpovědí je mi pouze lakonické konstatování, že déle hrát nesmíme qůli Katapultu a míň taky ne, protože bysme lidi ochudili o naši šou. Vzhledem k tomu, že máme nacvičený repertoár na asi 50-55 minut předpokládám, že to bude tak akorát a že za těch 5 minut co budou zbejvat do hodiny nás nezastřelej …. O5 odcházíme pít kávu a čůrat a pít kávu a čůrat. Poblijona Jandu odhánim od pípy, která je hned vedle WC. Janda kouká dost dotčeně a objednává si natruc sodovku. Ze zkušenosti vím, co s Jandou udělá jedno pivo a tak mu sodovku povoluji. Je asi 5 minut do osmé hodiny a velím jít do šatny, kde je stále hrobové ticho a připravit se. Šeptem se dohadujeme, jestli nám skutečně Olda měří ty čtyři minuty po osmé, nebo jestli to má na háku. Všichni jsme nervózní jak prvničky a s klepajícíma se rukama odpočítáváme poslední minuty před obecní popravou. Naší … Je přesně 20.00. Ještě čtyři minuty. Já du domu, sděluje někdo. Ostatní by šli zřejmě rádi s ním ….. V duchu ještě hodnotíme, jestli se stačíme za ty čtyři minuty ještě hromadně vyčůrat, ale vypadá to, že už asi ne, tak si zase hromadně slibujeme, že to teda tu hodinu vydržíme. Vlastoše jsme poslali i s kamerou na balkón a někde by tam měl být i můj táta, který spáchal tyhle nádherný fotky. Vlastoš má nakázáno, aby koncert nahrál naprosto celej abysme si to potom mohli v klidu rozebrat a zjistit chyby, popř. hned někomu za trest nabančit. Ještě minuta. Vypínám mobil s tím, že ani ty moje hodinky nejdou úplně přesně podle grynyče a že se z tý minuty už asi nikdo neposere a velím k výstupu na podium. Letmo zjišťuji, že jsem si nezapnul Rožďala, takže hulákám do mikrofonu “Ahoj Zdice”, zapínám zesilovač a aby měly elektronky aspoň trochu času se probudit k práci, oznamuji návštěvníkům, že “Teď vám tady bude hrát jednu hodinu skupina ACKCELLENT”. Teprve nyní zapíná Vlastoš kameru, takže o začátek jsme na pásku přišli. Publikum – asi 100-150 lidí – se přesouvá z přísálí do kotle. Zesilovač hraje, Janda odklepává Ropuchu (plagát Zdeňka Hellera jsme pro jistotu nechali doma) a jedeme. 14 dní pilného zkoušení se vyplatilo a kapela je docela sehraná. Nahle bicí znějí jako trabant jedoucí na jeden válec. Janda je nervák a zřejmě mu zase upadla palička. Cítím, že kapela nehraje tak, jaxme naučený, že je to všechno strašně křečovitě, že ta tréma asi působí na každého ale chyb tam moc není. Každou písničku uvádím několika “vtipnými” slovy (za které mě pak Přemek sprdne) a hrajeme. Lidi tleskaj !!! Na tuto skutečnost nejsme zvyklí a tak se pomalu dostáváme do pohody. Zkouším, Narozeniny. Kdesi doma jsem ukradnul malou rádiovku. Nandavám si jí na hlavu (smích) a hrajeme Houmlesáka. Úspěch. Všechny ty písničky hrajeme tak nějak mimo pohodu, všechno je to trošku rychlejší než by to mělo bejt a leckdy jsou moje sóla málo čitelná, protože to prostě nestihnu zahrát. Starý schody. Máme s Lanýžem nacvičenej krásnej dvojhlas. Teprve v noci z kamery zjišťuji, že ho Lanýž nechyt a že to bylo takový trošku pohnojený unissono. Naštěstí ne nenaplňuje moje obava, že zapomenu text a všechno běží jak na drátku. Přízrak – tklivej ploužák a další dvojhlas. Sice trošičku ujetej, ale ladí. Moje sólo má dvě části. Odehraju první a těším se na druhou. Z druhé strany se ale ozve refrén. HA !! Lanýž je taky nervózní a nevydržel napětí chvíle. Zpívám tedy refrén a lituju polovičky sóla o kterou jsem přišel. Na druhou stranu, ženský by určitě házely kalhotky na podium a to by se Katapultu nelíbilo. Sem tam odněkud bleskne blesk, světla svítěj jak o Silvestra, sem tam se za mnou vyhrne oblak mlhy (úplně poprvé jsem si myslel, že za mnou hoří protože nás nenapadlo, že by na nás mohli tento efekt aplikovat). Hrajeme “Blues prázdný kapsy”. Protože Janda je nervózní jako pes, nezní to ani jako blues, ale spíš jako polka. Po koncertě povídal Lanýž, že při tý písničce slyšel bouchnout dveře na podiu. Otočil se a ve dveřích usmívající se Olda. Copak se mu asi honilo hlavou … Jako předposlední písničku hrajeme unylý rock and roll “Když jsme byli malý” s dost stupidním textem. Tato písnička byla do repertoáru zařazena v podstatě pouze z vycpávacích důvodů. Ženeme se rockandrollem, sólo odehrávám popaměti, prsty tuhnou jak je to všechno šíleně splašený a konec písničky. Lidi strašně tleskaj. No to si vybrali tu pravou písničku … Loučíme se s publikem, sdělujeme, že nevíme kolik je hodin, že jsme sice měli hrát do devíti, ale pokud je to jinak, že to musej přežít a začínáme Vzpomínky. Šlapavka šlape a bez zádrhelů dorážíme do cíle. Lidi tleskaj, Vlastoš vypíná kameru, takže ten úplnej konec na pásku nebude …. Rychle demontujeme naší aparatůru, počínáme si při tom jako mechanici od McLarenu, kabely lítaj vzduchem a v tom přichází jeden z bedňáků a s bohorovným klidem uklidňuje “klucí klídek – je čas”. Harampádí odnášíme do šatny a jdeme na pivo, já na kávu a vincentku, kterou jsem si přines. Je mi horko a ani si nevzpomínám na mikinu a 2 telefony v ní. Když si na ní vzpomenu, je už pozdě a šatna Katapultu je zase zamčená. Dnes v Hořovicích totiž hrálo The Teplo – The Beatles revital Kladno a s Luďkem Maulisem jsem měl dohodnuto, že mi přiveze nějaké jejich demo až se budou z Hořovic vracet. Jestli tedy volal, tak měl smůlu – ale na moji omluvu, já se snažil, ale na mé klepání na šatnu nikdo nereagoval. Asi mě měli za nějakého ožralu. Koncert Katapultu končil s půlnocí, tzn. že hráli 2.5 hodiny. Celou produkci Katapultu čekám u kasy, co kdyby se náhodou ve dveřích neobjevil Luděk Maulis, ale nikdo nevchází, naopak několik podnapilých lidí s kopancema pod očima je vyvedeno ven. Několika lidem u kasy ještě sáhodlouze vysvětluji, že The Beatles revital Kladno jsou moji kamarádi a ne ti profláklí Slováci, jak si všichni shodně myslí. Šatna se stále neotevírá, ale my už chceme pomalu uklízet harampádí. Kradu se tedy do šatny přes podium a jsem stopnut jedním z bedňáků, který se jde zeptat jestli si to můžeme odnést. Můžeme, ale pouze za podmínky, že budeme “tišší a hodní”. Takže taháme bedny do Trosky zdravíme Dědka s Michalem kteří již jedou domu a zjišťujeme, že se startér neuklidnil. Lanýž je už dávno doma, protože zítra ráno vstává do práce, takže na tlačení trosky do mírného kopečka (asi 15m) jsme sami. Funíme, tlačíme Trosku, někteří i do kalhot, ale Troska zůstává v hlubokém stěhu tvrdošíjně stát. Tohle kolo tedy vyhrála. Jdu za Vaškem Šestákem, který dělá jednoho z vedoucích všem těm pohůnkům, nezavazejům, škublístkům a vyhoďvožralům a prosím jej o dva silné pomocníky. “Neblázni”; radí. “Vezmeme je všechny”; dodává. Jak moudré rozhodnutí to bylo zjišťuji vzápětí. “Ta Troska je moc úzká !!!” pláče jeden ze silotlačů na kterého již nevyzbylo místo na tlačení. Hravě vytláčíme Trosku na silnici, děkuji silákům, kteří ale ještě trvají na skutečnosti, že Troska musí naskočit a bublat a pak teprve prý odejdou. Dělám jim radost, na trojku Trosku nastartuji, z již jedoucího auta ještě hulákáme slova díků a jedeme skládat harampádí. Janda je posera, dostal by doma nabančíno a ještě k tomu vstává do práce, tak utíká spát. My s Vlastošem ještě uklízíme Trosku aby nepřekážela a chceme jít do baru Alpro na kafe. Je však zamčeno a jeden za podnapilejších návštěvníků, který nás viděl, na nás dokonce kroutí hlavou. Nezjišťujeme tedy, co se děje uvnitř a proč je naše přítomnost nevítaná a kávu vařím doma. Nádavkem, jako kdyby nebylo už tak pozdě, ještě pouštím právě nahranou videokazetu a kromě toho, že jsem naší produkcí zhnusen, neb vidím tu nervozitu a uspěchanost s odstupem, dopíjím kafe a klimbám. Vlastoš odchází domů a já ve 2.30 ráno usínám. Nádavkem ještě prospím celou sobotu a nálada se mi zlepšuje teprve, když táta přináší fotografie …. Dle našeho názoru a názoru jiných tedy ta akce nebyla úplně průserová, ale máme my na víc a hlavně to umíme zahrát líp než jsme se předvedli. Zvuk byl dle našeho (na podiu) slušný, lidi příjemný a pouze publikum shodně tvrdilo že nám nebylo rozumět. Takže zvukař měl asi skutečně nakázáno, nebo že by na nás zvolil špatný program ?? Jedna z fanynek dokonce s uzarděním v obličeji přiznala, že se jí náš koncert líbil, že to je její krevní skupina a že jednou budu velkej a slavnej zpěvák (!). Zároveň mi poradila, abych si nechal vyměnit plomby v hubě. Prý to stašně svítí do tmy …. zatracenej amalgám, takhle na nás VZP šetří …

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment