Archive for ◊ Září, 2003 ◊

• Sobota, Září 27th, 2003

27.9.2003 – Beroun (BE) – Pivovar Berounský medvěd – Pivní slavnosti
S Lanýžem (Libor Anýž) jsme byli domluveni, že s sebou vezmeme naše nová světla a uděláme z dnešní produkce šou. Libor to má do pivovaru akorát přes Berounku, takže se nakládání nezúčastní. Franta Pytlík s kamarádem Nakládám já a Vlastoš a svou ruku přiloží i Paňák. Troska je naložena a já se rozhoduji, jak povezeme světla aby škody pomlácením a odřením byly co nejmenší … Nesu stojan v krabici – Paňák na mě valí bulvy a dost nasraně se ptá, co to je ? Povídám, že stojany od světel, aby lidi měli šou a třeba i něco “přitlačili” a i do budoucna že to bude profesionálnější, že je to dohodnutý s Lanýžem. Paňák se otáčí na podpadku a se slovy “nehraju” odchází. Povídám Vlastošovi: “Vsaď boty, že nedoběhnu k telefonu (mobil jsem měl doma na stole) a bude volal Libor”. Rychlým krokem jdu k telefonu a co se nestalo. Již z dálky slyším telefon neúnavně zvonit – mám to k telefonu asi 30 metrů. Volá Lanýž, že mu Paňák volal ohledně světel. Sděluje mi, že světla tentokráte nakládat nebudeme, že je to sice velká škoda, ale že to vydržíme a že mám Paňákovi vyřídit, že je rád že s ním dneska hraje naposled. Oponuji Liborovi, že nelze vyřídit vzkaz někomu, kdo již dávno odešel … Takže se aspoň domlouváme tak, že se pro Paňáka stavíme až pojedeme s aparaturou kolem něj … Naposledy si s Vlastošem opakujeme seznam, co vše v Trosce je a co není abychom snad nedej bože něco nezapomněli a pomalu vyrážíme. Paňák mi nestojí za to abych z trosky vystupoval, takže troubím a prozváním jej a čekáme. Po dlouhé chvíli Paňák vylézá ze dvora. s dotazem : ” Máš světla ??”. Odseknu pouze “sedni si, nebo ti rozbiju hubu” a odjíždíme do Berouna. V Berouně vládne nálada na bodě mrazu ale všichni se držíme, protože jsme se zařekli, že pokud budeme Paňáka bít, tak jedině až po produkci aby nebyl poškozen zákazník …. Dneska je sobota. Včera tady hrál Honza Vyčítal se svým orchestrem, a tak se ptám místních jakej to byl šrumec, protože jsem jeho produkci nestih – původně nám bylo slibováno, že mu budeme dělat předkapelu, ale to byly asi pouze dohady z kuloárů, neboť chronologie večera tomu nějak neodpovídala. “Pssst !!! Michal Charvát, Paňák, Vlastoš, Lanýž O tom se tady nesmí nahlas mluvit jestli nechceš bejt v průseru”, odsekne tiše jeden z dotázaných a dost daleko bokem od ostatních sděluje, že Honza sice přijel a chtěl zahrát, ale nepřijela aparatůra a majitel aparatury a zvukař v jedné osobě měsíc dopředu sliboval, co všechno už zvučil a jaké má výsledky a neustále ujišťoval a ujišťoval až byl onen kritický den produkce a zvukař nikde. Hrát se mělo od 19.00. Aparatura přijela v 19.10. Na place asi 300 lidí. Zvukař prý obhlídl podium a sdělil, že tolik drátu nemá, že přivezl pouze jeden mikrofon a bednu …. a odjel. Majitel pivovaru byl samozřejmě zralý na infarkt a vše co by tedy mohlo faux paux připomínat bylo zapovězeno pod trestem strašné smrti, což je ale na druhou stranu pochopitelné. Takže podnik vrátil lidem vstupné a všichni se zase pokojně rozešli do svých domovů. Večer u stolu prý akorát zahráli nějací místní šmrdlálistí, ale pouze na hubu, takže to nebyla ani malinká náplast nad zlikvidovaným večerem … Sděluji tedy ostatním co se včera přihodilo a ostatní přikyvují, neboť už o tom vědí – těm to zase po strašlivém zapřísahání řekli ostatní místní.
Paňákova nová basa hraje přes velkou aparaturu nádherně, ale Paňákovi se zase něco nelíbí a kecá a kecá … V průběhu produkce se nemůžeme ubránit pocitu, že Paňák hraje do některých písniček bludy, a to ne, že by měl baskytaru se šesti strunami, ale že tisíckrát ohrané věci z dob Zelenáčů 68-71 mu prostě nestojí za to, aby si je aspoň občas doma nasucho přehrál, takže je prostě zapomněl a tóny loví ve vzpomínkách …. ty jsou ale k jeho škodě notně zředěné pivem … Vytahuji fotoaparát, který jsem si sebou vzal za účelem zhotovení aspoň jedné fotografie z každého hraní a chci fotit. To zmerčí jeden z posluchačů a neustále po mě chce abych jej vyfotil s Frantou Pytlíkem, neb je jeho kamarád a má dneska narozeniny. Když to opakuje už asi podesáté, odebéřu se s foťákem ke stolu, kde sedí dva tisknoucí se ochmelkové a fotografuji. Do toho přichází další požadavek. Zahrát Frantovi Pytlíkovi písničku, protože má dneska narozeniny a do mikrofonu to výslovně uvést. Nechci se dohadovat s ochmelkou, který většinu slov obtížně cedí skrze zuby, rezignuji na svou funkci a před další sérií uvádím oslavence jakožto hvězdu večera a vynáším množství jeho zásluh při budování naší krásné socialistické vlasti ačkoliv jej vidím poprvé v životě…. Nutno poznamenat, že slavnosti piva byly docela správnou pitkou, na nádvoří šrotiště obrovskej kolotoč s jízdou za 20 Kčs a ještě dle tabulky na kolotoči zjišťujeme, že těch atrakcí tady bylo včera povícero …
Standardně končíme akci po půlnoci a jsme dotazováni, zda-li bychom neodehráli Mikulášskou. Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli je již Paňák odejit, sdělujeme že jsme bez basáka a že se do týdne ozveme. Lanýž bleskem kontaktuje Jardu Bábela, ten slibuje pomoc, ale posléze se dozvídáme, že kapela je již dohodnuta. Za 14 dní se dozvídáme i skutečnost že se nikdo nezajímá ani o Silvestra, takže díky Paňákovi jsme přišli o pár super kšeftů, ale aspoň budeme po létech na Silvestra zase doma s rodinou …

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Září 26th, 2003

26.9.2003 – Zdice (BE) – Jiřinková slavnost Základní školy Zdice

Nejdřív jsme se této akce dost báli, neboť co je v domě není pro mě, ale pak jsme na to kývli a dobře jsme udělali. Počasí bylo vynikající, nálada byla vynikající a Paňák se předvedl s novou šestistrunnou baskytarou na kterou ještě neuměl, a tak co chvíli šahal někam jinam než měl …. 26092003 Protože ale byla docela hezká, tak jsme ho nechali, ať tedy s náma hraje … Celou dobu jsme hráli v podstatě po zpaměti, neboť odposlechy strašně vazbily, což je i z fotografie pochopitelné – ta stříška nad vchodem do tělocvičny tam neměla být – takže odposlechy jsme měli staženy na minimum. Jako školáčci jsme si tu stříšku ale docela chválili, zvlášť v zimních měsících, takže jí tam asi nechaj ….
Na slavnosti nabízeli děti za tučný peníz své výrobky – dá se říci že pěkně vyvedené, takže jsme pustili chlup a domu také něco přinesli … Po jedné písničce se po naší pravé straně ozval bouřlivý potlesk. To se místní kuchařky původně najaté na vaření kávy odhodlaly vyhledat zdroj hluku (to jako nás) a celou sérii potichu poslouchaly. Samozřejmě že tím okamžikem podávání kávy skončilo. My už byli po kávě, takže nás to až tak nemrzelo … A kolem nás chodily děti všech ročníků a velikostí sem a zase tam a korzovalo se a vybíralo a nakupovalo a ti nejšťastnější honili mičudu na blízkém hřišti. A do toho někdo (zřejmě to byl Libor Mach) utrousil: “Já se v podstatě těm pedofilům ani nedivim …”. My teda taky ne … Vzhledem k tomu, že jsme hráli pro první až pátý ročník – ti starší mi přišlo že tam zastoupeni nebyli – jsme byli nuceni konstatovat, že některé dívky jsou vyspělé více, než leckterá dáma naší generace dnes …. hold vitamíny jsou svinstvo … Přichází paní ředitelka školy a děkuje nám za produkci a prosí nás jestli bychom nezahráli na plesu školy někdy v únoru.. Paňák mezi zuby utrousí:”Já se toho Nablindu snad nezbavim”, ale ples slibujeme a blba si nevšímáme ….

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment