Archive for ◊ Srpen, 2003 ◊

• Sobota, Srpen 30th, 2003

30.8.2003 – Stašov (BE) – soukromá narozeninová oslava
Tato sešlost usnesla se v podstatě narychlo, o to víc však byla spontánní. Máme to ze svých skromných příbytků do Stašova co by kamenem dohodil a zbytek došel a tak vyrážíme velmi zvolna. K tomu ještě někde doma ztrácím klíče, a to jak od domu, tak od Trosky, takže hledáme a čekáme a hledáme a čekáme. Po půlhodině hledání, kdy jsme s Paňákem prošli celý dům dvakrát a všude si opakujeme kde jsme oba byli, což je v podstatě zbytečné, protože klíče jsem někam pohodil já, klíče nacházím na závaží u vrat a já si najednou z ničeho nic vzpomínám, že jsem je tam položil s tím, že je to dobře viditelné místo “na ráně” kde prostě nelze klíče přehlédnout. Hold stárnem …

Zapomněl jsem ještě uvést, že asi tak dvě hodiny před tímto extempore jsem na Trosce vyměňoval brzdovou pumpu, neboť i poslední brzdící kolo Trosky vypovědělo poslušnost. Odvzdušnit se však již nepodařilo a tak jedeme do 5 km vzdálené vísky na dvojku a při brždění je potřeba 2x našlapat. Jinak je Troska v perfektním stavu – tedy kromě věčně prázdné nádrže … Libor Mach s námi tentokrát nejel, neboť mu nestálo za tak mrzutý peníz startovat auto. Nevadí, celý večírek se nakonec ukázal velmi neformálním a bicí nechyběly …
Do Stašova přijíždíme s asi půlhodinovým zpožděním, ale nevadí to, neboť oslavenec ještě čutá míč na hřišti neb jest fotbálista anébrž míčočud hřištní. Leje jako z konve a protože stále ještě nevíme jestli máme hrát venku (už je zima) nebo vevnitř (tam je o poznání teplejc) sedíme v místní restauraci a každý pijeme pivo. Za chvíli se začnou trousit i ostatní fotbálistí včetně uštvaného oslavence. Místní vyhráli 3:0. Teplota venku – a po dešti – kvapem klesá, a tak protože už nejsme nejmladší, budeme hrát vevnitř. Ve Stašově je parádní stupínek, takové malé podium a tak si s Liborem říkáme, že jsme měli vzít naše nová “show” světla, která jsme si za tím účelem koupili. Sami – bez Paňáka, který na rozdíl od roku 1989, kdy tvrdil, že je jedno jak to hraje, hlavně že to svítí a svůj zesilovač zdobil ruskou tříkanálovou barevnou hudbou u které jako na potvoru třetí kanál nikdy nefungoval, se dneska zařek, že světla hřejí a že mu asi bude horko a jestli toho máme vůbec zapotřebí a jiný slaboduché kecy … hold Paňák. Rozsvítili jsme si tedy světla místní, a to světla všech barev – akorát bílý nebylo. Zkouším i něco vyfotit, ale osvětlení je tak mizerné, že přepínám na infra aby z těch lidí dole aspoň něco bylo… Začínáme hrát, je to trochu nahlas, sál nepatří k největším a koule jak má bejt. Skoro všechno se vrací nazpátek. Paňákovi dokonce i pivo. Po první písničce všichni tleskají jako jeden oslavenec. Dneska nám tady bude dobře …. Pouštíme se tedy do práce – písnička střídá písničku, sem tam někdo zatleská, sem tam někdo trsne křápem. Oslavenec nese na stůl kousky prasátka, které teda za oslavencovo stáří vůbec nemohlo. V porovnání s Líšnou se nám kůži (byť vypadala sebenádherněji) už přinést neopovážili – už proto, že si Paňák zapamatoval, jak taková vepřová kůže vypadá …. sám jí totiž má už od dětství na bříšku a na prdelce. Hrajeme Mašinku a dav dvaceti lidí se zvedá ze židlí. Stejně je to ale krásnej song, co ?? Ten co šel jako první, krade nějakému místnímu miminku panenku z kočárku a už si to ten lidskej had žene sálem. Zatáčky vybíraj s největšíma obtížema a vždy pouze s kvílením pneumatik. Naštěstí písnička končí a ten co šel první vrací panenku zpátky do kočárku. Co taková blbá písnička s lidma dokáže udělat …. Libor se dneska zařek, že o půlnoci končí protože jde v neděli do práce. Je neděle, čtvrt na jednu ráno a všichni včetně kapely (mimo mě a moji studniční vodu) nerušeně konzumují pivo. Honím tedy poblijony aby šli hrát když se odpoledne tak tumlovali. Lanýž se jen tak mimochodem ptá kolik je hodin a když mu ukazuju hodinky, hrozí se. Jdeme na poslední sérii, hrajeme a zpíváme jako Kája Gottů a loučíme se jako vždycky Jasnou zprávou. Lanýž svůj slib nedodržel a do postele doráží až kolem druhé ráno, stejně jako my.

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Sobota, Srpen 16th, 2003

16.8.2003 – Líšná u Zbiroha – soukromá oslava

Přijali jsme v úterý požadavek na hraní na soukromé slavnosti, a protože jsme neměli na sobotu jiného programu a i Paňák se cítil střízliv, akci jsme přijali. Zprvu jsme byli ujišťováni, že se jedná o narozeniny, ale pak se ukázalo, že to byl svátek, což ale na celé akci nic neměnilo. Usmyslel jsem si, že koupím za kapelu oslavenci flašku, ale pak se na to nějak v návalu práce zapomnělo, no snad nám to odpustěj ….

Příjezd kapely do Líšné byl požadován na 16.00. Protože ale na všechny naše akce jezdíme včas, vyjma akcí, kdy přijedeme pozdě (protože se něco zapomene a musíme se vracet), byli jsme v Líšné již o půl třetí. Pořadatelům jsme tím zřejmě udělali velkou čáru přes rozpočet, protože jak jsme posléze zjistili, celá akce byla přísně časově naplánována, a tak jsme jim tu radost trošku zkazili … Ihned po příjezdu na náves, kde jsme měli s pořadateli sraz, se všichni začali shánět po nálevně. Byla nedaleko, avšak zavřená. Ale to již přicházel hlavní pořadatel a poblijóni se tudíž nestačili ukázat v tom horším světle. Vjíždíme Troskou do nedaleké zahrady, kde se má trachtace odehrávat. Spousta nechápavých pohledů. Představení hlavní oslavenkyni – teprve nyní zjišťujeme že je to žena, neboť se celou dobu mluvilo o oslavenci. Vykládáme harampádí z Trosky.
A pak se to najednou z ničeho nic stalo. Přišla ONA a zeptala se, jestli něco nepotřebujeme, že nám byla přidělena, kdybychom jako něco potřebovali. No, potřebovali jsme najednou všichni, ale jak jsme posléze zjistili, zrovna námi požadovaná služba nebyla jako na potvoru mezi nabízenými. V kapele zavládlo hrobové ticho a všichni se snažili nekoukat tam, kam se oči samovolně stáčely. Až teprve v průběhu večera přišel její dědeček, zamáčkl slzu a sdělil nám, že chodí teprve do osmý třídy… (Veronika (taxe jmenovala), ne ten dědeček). Kapela byla tedy terorizována hormony nejrozmanitějších druhů a v průběhu večera jsme občas myšlenkou zapomínali být věrnými manželi, Paňák nemaje manželku pak věrným zoofilem. Všichni namísto toho, aby si pivo objednávali najednou, si jej objednávali většinou postupně, aby to nádherný tělo mohlo co nejdelší dobu co nejblíž k nám a my do toho krásnýho výstřihu mohli koukat co nejdýl …. ten den jsme pohledem zhřešili všichni …
Vzhledem k neoficiálnosti oslavy měl Paňák povoleno vzít si sebou tričko se smrtkou, tentokrát nás ale překvapuje a bere si smrtku úplně jinou než do Karlštejna. Původní smrtka je totiž od Karlštejna ještě umaštěná neboť Paňák se vidličkou najíst neumí a veškeré poživatiny mimo piva jí zásadně rukama. Postavili jsme tedy aparát, zjistili, co kde zase nefunguje, opravili nefungující a zkusili první 2 písničky na zjištění jak to funguje. Vypadalo to, že to asi funguje a žebrota Paňák se hned začal zajímat o to, kde že maj to prasátko, co pořadatel sliboval. Po chvíli též otravuje s jiným dotazem, a sice “kam s ním”, neboť nám pořadatel zapomněl ukázat onu místnůstku, kam i pan císař chodil sám a pěšky … Radíme mu aby zatím chodil za reprobednu, jak už to udělal pořadatelovo vlčák, ale Paňák odmítá s ohledem na nedalekou osmačku a nechce si uříznout ostudu hned na začátku, kdyby mu snad nedejbože náhodou ten jeho chlupatej ještěr upad na zem. Začínáme hrát a vypadá to, že to dneska půjde. Najednou basa nehraje. Všichni se otáčíme a Paňák, který celou dobu co my jsme ladili pidlikal na basu svoje neurčitá sóla, zjistil, že mu aparát nehraje. Ozývaly se z něho zvuky ne nepodobné ladění rádia popř. lámání kamene ve velkolomu Čertovy schody. Paňák chvíli laboruje s čudlíky a já pro jistotu hledám kabel, kterým standardně připojuji Paňáka s basou do mixu. Naštěstí na mě poblijóni volají, že už je vše v pořádku, že je problém pouze v ekvalizéru, což je část zesilovače v podstatě postradatelná, a tak je nastavení korekcí provedeno tak, aby zesilovač vyluzoval zvuky pouze žádané. Nikdo z nás se při produkci nešetří, Já s Lanýžem řveme do mikrofonů jak o poslední hodince, Mach (podle něhož letci pojmenovali rychlost letadel) bouchá do bicích s odhodláním přinejmenším přehlušit nás a Paňák chlastá jak o život. Prasátko několikráte padá do ohně, řetěz převodovky několikráte padá z pastorku, Paňák několikráte padá do trávy. Zábava pěkně ubíhá, všem se zřejmě líbíme a snad jen nerudní sousedé volají na našeho pořadatele (jinak starosty obce Líšná) aby si “ztlumil to rádio”. První nadšenci se vrhají k prasátku a obsluha ořezává na prkénko. Každý na porce ale kouká dost divně, neboť je to samá kůže a masa jen pomálu. Obsluha tedy s provinilým úsměvem jako že jsme jí na ten podraz přišli krájí poctivě od masa. Já již delší dobu konzumuji svoji dovezenou studniční vodu, ostatní se dolejvaj alkoholem. Co chvíli přijde někdo z rodiny a nabízí tu Napoleóna, tu Metaxu s tím, jak je to strašně jemné a lahodné …. Nemůžeme samozřejmě urazit a tak s mottem “Vejdi a neuškoď” poctivě necháváme voňavé a pálící tekutině vejít dovnitř. V zápalu boje si dokonce zahrál hlavní pořadatel trachtace a starosta obce Líšná na bicí s tím, že už to kdesi viděl v televizi a že to zřejmě umí taky. Jeho synovec se nenechal zahambit a zdatně jej podporoval. Končili jsme přesně v deset večer. Prý aby si vesničané nepletli naši produkci se zkouškou místního rozhlasu a hromadně nepodávali stížnost na rušení nočního klidu. To nám ale vůbec nebránilo v tom, abysme neuklidili harampádí do Trosky a nezasedli s Lanýžem s kytarou k jednacímu stolu, kde seděli všichni ostatní a ještě asi hodinu jim tam nepreludovali unplugged (nahubu). Spojenými tamtamy se nám doneslo, že veškeré sousedstvo prý stálo u hradeb a poslouchalo. Vyrážíme domu příjemně unaveni a jsme rádi, že jsme našli nové a tak příjemné přátele. Domu jsme jeli přes Žebrák, neboť Troska je stroj velmi hladový a jedině v Žebráce maji nejlevnější benzín. Sesedám se stroje, čepuji, jdu platit, a hle! Zdická policie – no zdravíčko, svět je strašně malej, ale nepožil jste, že ne ?? No ani náhodou, přece mě znáte ….že ano ? Ale zajisté, tak šťastnou cestu a hodně kilometrů bez nehod …. Děkujem … Udělám dva kroky a hle: kamarád Zdeněk Vinš – topenář, kterého jsem asi 2 roky neviděl, ale kterému jsem asi před 3 hodinami volal a celý ve svatebním. “Co blbneš ?? Tys utopil starou ?”. Zdeněk nakonec vysvětluje, že náš společný kamarád Zdeněk Simr se právě oženil (po asi pětiletém fungování na psí knížku) a jsme oba rádi, že se po tak dlouhé době vidíme. Doma vyhazujeme oba Libory a Paňák jde se mnou vykládat harampádí. Neustále žebroní abych jej šel vyprovodit aspoň k Oktábcům, ale protože se mi chce již spát, zanechávám Paňáka za dveřmi na pospas osudu …

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment